Proč právě Dům se zvláštním režimem ???

...možná se mnozí ptají : ,,proč právě Dům se zvláštním režimem…“ nedá se odpovědět úplně snadno. Dalo by se na toto téma hovořit hodiny a hodiny, či napsat celé literární dílo…pro některé může být zcela nepochopitelné, proč se zabýváme lidmi, kteří si své životy, více či méně zkomplikovali ve velké většině sami, dostali se až na pokraj společnosti a doslova a do písmene pocítili hořkost sociální exkluze. Často dostáváme otázky typu: ,,má ta Vaše práce smysl?“ … odpověděla bych asi tímto příběhem, který zajisté není jediný…

Paní Vlasta k nám na Dům přišla ve zbědovaném stavu. Opravdu nehezký pohled na ni byl…oblečení potrhané, znečištěné, odpuzující…na obličeji měla monokly, zlomená žebra, plno modřin po těle a tu největší bolest někde v sobě ukrytou o které sice nehovořila, ale v jejích očích se dala snadno přečíst i přesto, že snažila mile pousmát…byla okradena, bez dokladů, bez těch mála peněz co měla, bez starého mobilu…žila na ulici se svou psychickou nemocí a se svým alkoholismem, díky kterým byla snadno zneužitelnou obětí všem, kdo si tohoto stačili povšimnout a neřešit morální hodnoty…první den u nás paní Vlasta šla do města na nákup nakoupit si nějaké základní věci, jako jsou káva a cigarety. Bohužel se ji nepodařilo nepodlehnout chuti na alkohol, zakoupila krabicové víno a v parku se opila. Při návštěvě veřejných toalet v opilosti upadla, rozbila si hlavu a byla po přivolání RZP převezena do nemocnice. Toto byl její úvod u nás. Zcela upřímně řečeno, po té co jsem tuto dámu dostala do péče jsem si říkala: ,, to bude síla“… její první dny po převozu z nemocnice byli náročné jak pro personál, tak i pro další uživatele Domu. Paní Vlasta neuměla trávit volný čas jinak nežli posedáváním na kuřárně a popíjením kávy. Při aktivním nabízení možných činností vše dopředu negovala s tím, že to jistě neumí. Bez snahy to zkusit, zapojit se do práce s ostatními. Ještě nějaký čas využívala situace a jako důvod uváděla bolestivá zlomená žebra, což bylo na jednu stranu i pochopitelné, na druhou zavádějící.

Co paní Vlasta, ale rychle a v podstatě snadno překvapivě pochopila, že musí zde v našem Domě udržet abstinenci, jelikož v případě konzumace alkoholu nebude puštěna do Domu. Obávali jsme se, že při dalších návštěvách města se budou opakovat podobné situace jako byla ta její ,,úvodní“…Toto paní Vlasta zvládala velmi dobře a v tomto směru již nebyl žádný závažnější problém. Také se pojednou zmínila při popíjení její oblíbené kávy, že kdysi dávno pletla. Využila jsem této informace, šla a zakoupila vlnu, jehlice a nabídla paní Vlastě a´t si zkusí něco uplést. Nejdříve se zdráhala, obávala se, že si na tuto činnost nevzpomene, nevěřila si, že ji to půjde, velmi se podceňovala. Nicméně veškeré své nejistoty zvládla překonat a pustila se do pletení první šály. Práce ji šla velmi dobře od ruky a s další a další šálou byly výtvory vypracovanější a propracovanější. Postupně s velkým nadšením upletla šály snad všem uživatelům Domu, včetně pracovníků. Velmi si užívala pozitivního ohodnocení od druhých a jako žena vzkvétala před očima. Celkově se její zevnějšek postupně změnil. Z odrbané, zmlácené, špinavé a nešikovné ženštiny se postupem času stala zajímavá a šikovná ženská, která přijala odpovědnost sama za sebe a s částečnou podporou zvládala každodenní běžné činnosti, které pro ni bývali v určité době jejího nesnadného života nepřekonatelným problémem… podobných příběhů je nespočet.

Každý kdo přijde k nám na Dům, přijde se svým osobitým příběhem a jediné co my můžeme udělat je to, že tyto lidi vnímáme i po té co k nám přijdou odvrženi společností a především sami sebou stále jako lidi, přijímáme je. Neděláme nic zázračného, pouze se držíme základních potřeb člověčenství a vycházíme z potřeb každého z nás. Tak jako my všichni sociálně začleněni máme své rodiny, pracovní skupiny, kolektivy a vnímáme to již jako samozřejmosti svých životů, pro tyto zklamané a odvržené jedince je leckdy přijetí v podobných zařízeních prožitek ,,přijetí“ něčím naprosto novým nebo dávno zapomenutým…a tak náš Dům nabízí svým lidem místo, kde se mohou cítit přijati a znovu nalézt svou hodnotu…v mnohých případech toto může být prvním a výchozím krokem k sociální inkluzi, na které stojí celý zákon 108 z roku 2006 o sociálních službách. V úvodu jsem začala otázkou proč právě Dům se zvláštním režimem…odpověď je v tomto textu…v příbězích lidí, kteří si za pomoci tohoto Domu a díky své síle našli opět své místo…místo v životě…

( jména osob byla záměrně zaměněna s ohledem na mlčenlivost)
MaRk